Historie základní umělecké školy v Chebu

Německá hudební škola

Již před 2. světovou válkou byla původní hudební škola v Chebu německá a ředitel školy byl rakouský Němec p. Schelz. Vyučovalo se v nezdravých sklepních prostorách tehdejšího Rudolfína (za války z části vybombardované).

Česká hudební škola

Po válce v roce 1945 byl tehdejším osidlovacím úřadem Plzeň vyslán do Chebu k organizování české hudební školy Josef Šťastný, který se čerstvě vrátil z koncentračního tábora. Počátky budování organizace školy narážely v poválečné, revoluční době na řadu potíží, jednak s vyhledáním vhodné budovy, vybavením patřičného příslušenství, jako nábytkem, nástroji a ostatními vyučovacími pomůckami, tak i s nepochopením tehdejších úřadujících orgánů.

V roce 1946 byla škole konečně přidělena budova na třídě Československé obrněné brigády a výuka mohla od 1. března 1946 provizorně fungovat. Vyučování zahájil jako ředitel Josef Šťastný a spolu s ním učitelé Václav Schánil a V. Schrauzerová.

Postupným dosidlováním Chebu přicházelo stále více žáků a tak během tří let čítala škola 17 učitelských sil a 400 žáků. Ukázalo se, že rychlému tempu růstu školy tato budova nestačí a tak bylo již 1. září 1946 zahájeno vyučování ve větší budově v tehdejší Kubelíkově ulici č. 5, kde se vyučovalo až do roku 1958. Po roce 1958 byla škole přidělena budova v Gorkého ulici č. 16. Od roku 1960 měla škola 2 pobočky, ve Františkových Lázních a v Lubech u Chebu.

Vlastní nová budova v Židovské ulici

V roce 1958, po velkých bojích s místními úřady, se konečně škola dočkala velkého vlastního projektu. Byl to projekt na vybudování zbrusu nové budovy pro účely místní hudební školy. V Židovské ulici byly staré domy (přiznejme, že na spadnutí), a tak se stavbaři tehdejšího národního podniku "Pozemní stavby" rozhodli, že začnou úplně od základů.

Projekt byl vypracovaný opravdu na míru: 20 individuelních učeben, taneční sál, ateliér na ploše 120 m2, koncertní sál pro 100 návštěvníků, klubovna v gotické místnosti, 5 pracoven, místnosti pro archiv, sklady, zkušebny pro smyčcové a dechové nástroje, šatny, hygienická zařízení, no prostě všechno, co taková "Lidová škola umění" k dobré práci potřebuje.

Pro zajímavost: Celý projekt tehdy stál 3.000.000,- Kč a vybavení vyšlo na 120.000,- Kč.

Nová budova byla slavnostně otevřena 6. září 1964.

Přejmenování školy

K slavnostnímu přejmenování školy došlo až za čtyři roky po otevření školy, a to 2. října 1968. Od tohoto data nese škola jméno chodského rodáka, hudebního skladatele a sběratele lidových písní, národního umělce a nositele Řádu práce, pana Jindřicha Jindřicha.

Dne 2. října 1968 v 16.30 hodin zahájil slavnost přejmenování školy
Mládežnický dechový orchestr pod vedením Václava Kučery.

Proslov vedoucího odboru školství tehdejšího ONV Josefa Frouze
při slavnostním přejmenování školy.

Proslov tehdejšího ředitele školy Miroslava Mayera.

Bronzová deska, která byla slavnostně odhalena u vchodu do Lidové školy umění.

Po "Sametové revoluci" v roce 1989 byly všechny Lidové školy umění přejmenovány na Základní umělecké školy, a proto byla v následujících letech deska vyměněna. Tato deska visí na budově vedle hlavního vchodu dodnes.

Ředitelé v historii školy

Pedagogické sbory v historii školy

1976/1977 

Sedící zleva: Jiřina Pešková - klavír, Blanka Vrbová - klavír, Helena Thurnová - klavír (zástupce ředitele), Jiřina Čeganová - klavír, (nastoupila po mateřské dovolené), Zdenka Kořánová - klavír, Jaroslava Pokorná - LDO, Josefa Němcová - korepetice (částečný úvazek - důchodce)

Stojící 1. řada: Eva Kůrková - klavír, Václav Kučera - MDO,  Marie Cillerová - housle, Roswitha Fejfarová - akordeon, Anna Vystydová - výtvarný obor, Věra Zemandlová - hudební nauka, Miloslava Janošcová-Vaníčková - housle (částečný úvazek), Marie Nývltová - taneční oddělení, Miroslav Mayer - akordeon

Stojící 2. řada: Ing. František Vavák - violoncello (částečný úvazek-důchodce), Čestmír Věrný - horna, JUDr. Karel Soukup - LDO (částečný úvazek), Josef Šupka - klarinet, Jaroslav Endršt - ředitel školy, František Hudec - flétna, Vladimír Relich  - výtvarný obor, Karel Bosák - trubka, Dobroslav Táborský - housle, Miroslav Pešek - akordeon a horna, Zdenka Žofáková - klavír (částečný úvazek - důchodce)

1980/1981

1985/1986

1987/1988